Důležité sdělení studentům
Letošní školní rok se chýlí ke konci, proto i my uzavíráme podporu filmovým projektům. Dosud jsme podpořili 25 filmů a zbývá nám podepsat ještě 11 smluv na projekty, které jste již poslali, výši příspěvků už žadatelé znají. Podmínky pro školní rok 2025/2026 Vám sdělím v průběhu září.
Velký rozhovor s Istvánem Szabó vyšel i na novinky.cz
Potkali se jako studenti režie v 60. letech minulého století v Praze. Přátelství jim vydrželo desítky let. Oba mají své Oscary. Vzájemně si dávali role. „Slavili jsme spolu taky narozeniny. Jirka rád jezdíval, pracoval v Budapešti, kde žiju,“ vypráví mi maďarská legenda světové režie István Szabó. Jirkou nemyslí nikoho jiného než Jiřího Menzela. Celý článek naleznete zde.
Rozhovor s Istvánem Szabó
Jedním z hostů našeho nadačního večera byl také maďarský oskarový režisér István Szabó. Maďarskému tisku poskytl rozhovor, který Vám nabízíme k přečtení v češtině: SZABÓ G. LÁSZLÓ (autor článku) Arnoštek, provazochodec z filmu Rozmarné léto, je vyobrazen na skleněné soše, kterou Nadace Jiřího Menzela daruje umělcům, kteří měli blízký vztah k tomuto oscarovému českému filmaři. Letošním laureátem ceny je István Szabó, který po desetiletí udržoval hluboké přátelství se svým pražským kolegou, který zemřel na podzim roku 2020. István Szabó a Jiří Menzel se poprvé setkali na začátku své kariéry, když studovali režii na vysoké škole v Praze. Byli to mladí Maďaři ve věku kolem dvaceti let, několikamístná skupina, která přijela na návštěvu FAMU, která se brzy stala evropsky proslulou, ale tehdy ještě nikdo z nich netušil, že za pár let bude jméno jejich českých kolegů znát půl světa. Jiří Menzel začal v roce 1965 filmem Smrt pana Baltazara, István Szabó o dva roky dříve, rovněž krátkým filmem (Te), sklidil první úspěch. Co vám utkvělo v paměti z vašeho prvního setkání v první polovině šedesátých let? Byla to organizovaná cesta. Setkali jsme se s celou třídou. Dívky, chlapci, dobře jsme si povídali, cítili jsme se příjemně. Netušili jsme, že jedna z nich bude později slavná Věra Chytilová, další Evald Schorm, třetí Ivan Passer, čtvrtý Jan Němec a pátý Jiří Menzel. Vzpomínám si i na Miloše Formana, i když ten s nimi nechodil do ročníku. Tehdy to byli ještě kluci, o pár let později významní obnovitelé českého filmu. Všichni byli velmi přístupní, jen Forman se choval zdrženlivě. O kolik let později, již jako známí filmoví režiséři, jste se znovu setkali? Ingmar Bergman svolal dvanáctičlennou skupinu, abychom založili klub evropských filmových režisérů. Tehdy jsme ještě netušili, že se to bude jmenovat Evropská filmová akademie. Bergman seděl uprostřed stolu, po jedné straně Wim Wenders, po druhé já, naproti nám Bernardo Bertolucci, vedle něj Jiří Menzel… Byla to začínající organizace, které předsedal Bergman. Někdo se ozval, že bychom měli poblahopřát kolegovi k narozeninám! Byl jsem dojatý, že sedím mezi tak milými lidmi, kteří vědí, kdy mám narozeniny, a myslí na mě. Zčervenal jsem se, ale než jsem stačil poděkovat, Jiří Menzel, který seděl naproti mně, mě předběhl. Poděkoval mu. O přestávce jsme si pak povídali, že máme oba narozeniny, protože jsme se narodili ve stejném roce, ve stejném měsíci, jen já o pár dní dříve. Nalili jsme si sklenku červeného vína a od té doby jsme slavili společně. Každý rok v únoru. Obvykle jsme se setkali kolem našich narozenin, což nebylo těžké, protože Jirka často pracoval v Budapešti. Když ne v divadle, tak ve filmu. Ale stávalo se i to, že jsme oslavovali v Praze. Jakým jazykem jste spolu mluvili? Zvláštní směs němčiny a angličtiny. Později jsme zjistili, že jsme se oba učili francouzsky, a od té doby jsme do německo-anglické směsice přidali i francouzštinu. Z každého jazyka jsme používali slova, která jsme zrovna znali. Jak se z tohoto přátelství stala filmová spolupráce? Jirka se mě jednou zeptal, čím se teď zabýváš? Řekl jsem mu, že píšu scénář, připravuji nový film. A co v něm hraju? – zeptal se. Ty? Ano, co hraju ve tvém filmu? – chtěl vědět. Tak jsem mu napsal roli ve filmu Rokonok. Musel jsem jen dbát na to, aby zapadl do filmu. Krátce nato mi zavolal vedoucí produkce, že mám příští týden jet do Prahy, letenka na mě čeká v budapešťské kanceláři ČSA a že mám hrát v jedné scéně připravovaného filmu Jiřího Menzela. Byl to film Obsluhoval jsem anglického krále. Nejprve jsem si myslel, že si ze mě dělají legraci. Ale paní to rozhodně zopakovala, že Jirka mě opravdu chce ve svém filmu. Je to jeho zvláštní přání. Tak jsem odjel do Prahy a zapojil se do scény. Jsem tam mezi milionáři z příběhu. A tak jsme si házeli míč. Jirka měl jedno vtipné gesto. Rád mě šťouchal do zadku. Na to se dalo zvyknout? Jen to bylo překvapivé poprvé. V Německu jsme zastupovali Evropskou filmovou akademii. Na Bergmanovu žádost jsme měli vystoupit na pódium a říct něco o nově vzniklém formátu. Jirka vystoupil na pódium, ale zastavil se na okraji. Požádal jsem ho, aby přišel ke mně, protože měl také něco říct. Přistoupil ke mně a před zraky všech mě jemně kopl do zadku. Z toho bylo jasné, že Evropská filmová akademie není zrovna skupina vážných lidí. Jak jste viděl Jiřího Menzel před kamerou, ve filmech Příbuzní a Potom ve filmu Brána? Byl to vynikající herec. Vždy se schovával za to, že by ho nikdo neměl kritizovat, když udělá něco špatně, protože není herec. Ano, režisér řekne, co chce. Já jsem mu to řekl a on to udělal. Skvěle. Jirka byl jako režisér zcela výjimečná osobnost. Točil filmy, jaké dnes v kinematografii nenajdete. Všechna jeho díla jsou plná ironie, humoru a porozumění. Jeho hrdinové jsou lidé, kteří klopýtají a někdy i padají na trnitých cestách života, ale on je zobrazuje s takovou láskou, že i když se jim smějeme, nakonec si uvědomíme, že se vlastně smějeme sami sobě. Protože jsme se s nimi ztotožnili. Ernst Lubitsch byl podobný v jednom či dvou filmech. Ještě jednoho bych mohl zmínit. A dnes už není žádný režisér, z něhož by vyzařovalo tolik lásky a sebeironie. Nikdy to není sentiment, ale vždy jemná sebeironie. Jeho filmy jsou takové, jaký byl on sám, který se dokázal smát sám sobě. Miluji filmy, z nichž si mohu něco odnést, které mi pomáhají žít, protože se z nich učím. Jiří Menzel mě naučil, jak se smát sám sobě odvážně a upřímně. Byl Ingmar Bergman přísný učitel? Od něj jsem získal odvahu klidně a dlouho se zdržovat u lidské tváře. Pozorovat ji, jako bych s ní mluvil. Vzpomínám si na jeho film Večeře, ve kterém Ingrid Thulinová hraje učitelku a píše dopis. Nevím, jak dlouhý je dopis, který čte do kamery, ale její pohled je tak bohatý a silný, že mě ani na vteřinu nenudí. Stejně jsem sledoval tváře Liv Ullmann a Bibi Andersson v Personě. Vkládají do Bergmanova textu své vlastní myšlenky a city a ukazují věci, které může ukázat jen film, pohyblivý obraz. City, které se rodí a mění na lidské tváři, a které mohou být i mými city. Nebo to byly kdysi moje emoce a teď jsem je poznal. Uvědomil jsem si, že s těmito emocemi nejsem sám, že se to všechno stalo i mně. Ale kdy? Jo, jasně, už vím. Jsou to tedy tváře, které mi pomáhají žít. To je pro mě filmové umění. Důležitá je tvář, která mě reprezentuje. Vidím někoho, jak se rodí vztah nebo jak se naplňuje emocionální stav, a uklidním se, protože Stellan Skarsgård, Harvey Keitel nebo Ralph Fiennes prožívají na plátně to, co jsem já už prožil. To je pro mě podstata filmu. Bergman pronikl hluboko do lidské duše. Uměl odhalovat rány. Spíš je odkrývat. Ve všech svých filmech naznačuje, že se nemáte bát, že to, co se vám stalo, se stalo i jiným. Nejste sami. Jen nejste Švédové. Viděl jste, jak pracuje se svými herci? Na premiéře jednoho mého filmu ve Stockholmu se mě zeptali, jestli bych se chtěl setkat s Bergmanem. Samozřejmě, že ano, odpověděl jsem. Řekli mi, že právě natáčí, ale že se poptají, jestli mě přijme. Za hodinu mi zavolali, že mě Bergman očekává a že mám být v deset hodin ráno u dveří studia. Deset minut před desátou jsem tam už nervózně přecházel sem a tam. Se švýcarskou přesností se v deset hodin otevřely dveře, vyšel Bergman, rozhlédl se, uviděl mě a zeptal se anglicky: „Jste Szabó?“ Odpověděl jsem, že ano. Okamžitě mě vzal za ruku, zavedl do studia a provedl mě po kulisách filmu Fanny a Alexander. Zpočátku to bylo divné, protože jsem nebyl zvyklý chodit s muži za ruku, navíc mi v sedmi letech zemřel otec a vyrůstal jsem mezi ženami. V ložnici rodičů z filmu mě pustil, posadili jsme se naproti sobě a začal se mě vyptávat, co dělám a co si myslím o filmu. Pak přišla řeč i na jeho díla a zajímalo ho, co jsem z nich pochopil. Po dvaceti minutách mi došlo, že jsem právě na zkoušce. On se ptal, já odpovídal. O půl hodiny později přišel Sven Nykvist, kameraman, a řekl, že Ingmar je připraven. On na to: Tak jdeme pracovat, pojď! A já šel s ním. Na místě jsem se ho omluvil a zeptal se, kde mám stát. Bergman se na mě podíval a řekl: „To víš moc dobře!“ A nechal mě tam. Tak jsem stál za kamerou, kde jsem nikomu nepřekážel. Jakmile začal pracovat, viděl jsem, jak se chová k členům štábu, k hercům, a jak dokázal vyřešit všechny problémy a přitom udržet vynikající atmosféru. Nebyl to mrzout? Vůbec ne. O filmu Mefisto pronesl krásnou řeč, ze které švédský distributor filmu vybral dvě věty a použil je v reklamě. Bergman byl ke mně velmi milý. Na všech schůzkách jsem seděl vedle něj. Jednou mě pozval na večeři. Byla tam i jeho žena a pozval také svého oblíbeného herce Erlanda Josephsona. Zmínil se o mém filmu Důvěra. „Kde jste ho viděl?“ zeptal jsem se ho. „Tady ve Stockholmu, v kině na rohu,“ odpověděl. „Když promítají film někoho, koho znám, jdu se na něj podívat.“ Byl to otevřený a zvídavý člověk. Jak jste se cítil v Praze na vzpomínkové akci za Jirku Menzela? Z ceny jsem měl velkou radost, protože pro mě znamená, že i Jirkovi čeští přátelé uznávají naše přátelství. Vzali na vědomí, že Jirka měl dva maďarské přátele. Jánose Bána a mě. Ale takového filmového režiséra, kterého mohl bez obav oslovit, aby u něj mohl hrát, a kterého on sám pozval do svého filmu, je jen jeden. Byli jsme spolu jako dva blázniví, nezkrotní kluci. Z pozvání do Prahy jsem měl velkou radost, a i když jsem se fyzicky musel hodně dát dohromady, na akci jsem jel s velkou radostí. V osmdesáti letech se člověk už těžko pohybuje a navíc má všelijaké potíže. Sílu mi dodávalo, že na mě čekala Olga, jeho vdova, a Míla Řádová, Jirková dlouholetá asistentka a kamarádka. Strávil jsem krásný večer v příjemné společnosti v secesním velkém Fantově sále na Hlavním nádraží, kde nebylo těžké vzpomenout na film Ostře sledované vlaky. Dostal jsem také krásný odznáček na sako. Malou pozlacenou verzi razítka z filmu. Byla tam i herečka, která ve filmu ztvárnila Zdeničku, Jitka Zelenohorská, na jejíž zadečku bylo provedeno to slavné razítkování. Byl to nezapomenutelný večer. Ještě něco... V svém posledním filmu Závěrečná zpráva, ve kterém vzpomenete na Jiřího Menzela jednou z ikonických scén z Postřižin, lze číst z tváří všech herců. „Každému je třeba dát možnost vyjádřit se tak, aby bylo jasné, že je to velký herec a že se do filmu nedostal náhodou.“
"Zatím dvakrát" Matěje Zahajského
Matěj Zahajský představil Nadačnímu fondu Jiřího Menzela nový projekt z FAMU. Jde o krátký studentský film s názvem „ Zatím dvakrát“. Je to režijní debut scenáristky Dominiky Ondruškové, jež se scénářem vyhrála soutěž patnáctiminutových scénářů na Katedře scenáristiky a dramaturgie FAMU. „Zatím dvakrát“ je 15 minutový film, vyprávějící příběh táty a dcery ve dvou časových liniích, které od sebe dělí přibližně 18 let. V minulosti, když bylo malé Dorotce asi sedm let, se jim výlet kvůli deštivému počasí a tátově nedostatečné připravenosti nepovedl a museli se vrátit domů. Tentokrát je počasí krásné, ale mezi tátou a dospělou Dorotou je komunikační bariéra, kterou se během jejich druhého pokusu po letech snaží oba, ač nešikovně, nabourat. Přesto film, navzdory tématu stárnutí a výčitek z promarněného času, přináší naději. Ještě není pozdě obnovit vztah a vytvořit nové vzpomínky, což odráží i název filmu, který směřuje k budoucnosti, jež oba teprve čeká.
Krev není voda
Na FAMO v Písku bude absolvovat režisér Lukáš Vacula. Spolu s Lucií Ptáčkovou napsali scénář l absolventskému filmu s názvem Krev není voda, který pojednává o dvou bratrech, kteří se potkají na chalupě v horách v posmrtném životě. Lukáš Vacula se rozhodl natočit tento film pro lidi, kteří mají spory v rodině. Domnívá se, že pevná rodinná a hlavně sourozenecká pouta jsou samotnou esencí pro lidské bytosti, zkrátka sourozenecká láska je nenahraditelná. "Krev není voda" je psychologické drama s mysteriózními prvky, které se odehrává se v izolované horské chatě. Témata viny, trestu a nekonečného cyklu osudu se zhmotňují ve vztahu dvou bratrů, kteří se v posmrtném světě snaží vyrovnat se svými minulými činy“. Film byl před pár dny dotočen a tak jsme dostali k dispozici pár pracovních snímků z placu. Zhodnotit hotové dílo budeme moci v červenci.
Ticho mezi námi
Ticho mezi námi je krátký film o znovuobnovení sesterského pouta, které zpřetrhal čas, vzdálenost a nevyslovené křivdy. Hlavním tématem snímku je tedy znovuobnovení sesterského vztahu. Dalším motivem je také smíření se se smrtí matky a rozporuplnost emocí, které Hanka prožívá z důvodu odcizení se s matkou, se kterou se nedokázala před smrtí usmířit. Projekt má ambice být úspěšným na filmových přehlídkách a festivalech. Díky svému tématu sesterství a ztrátě blízké osoby má potenciál zaujmout široké publikum. Snímek by měl mít také svůj specifický vizuální styl a způsob vyprávění, které ho činí jedinečným. Projekt nám přestavila Natálie Štychová, která si v oblasti filmu vyzkoušela různé profese, byla režisérkou, scenáristkou, kameramankou, herečkou i producentkou. Budeme doufat, že se její odhad na ambice filmu Ticho mezi námi je oprávněný.
Podporujeme také "Příběh horníka"
Za pár dní nastoupí štáb na plac k natáčení filmu studentů Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Absolventský film s názvem Příběh horníka se věnuje tématům viny a odpuštění po tragické události v dole. Režisérem snímku je student III. ročníku Jakub Krajský. Příběh se odehrává v blíže neurčené době jednadvacátého století a sleduje mladého horníka Petra, který nešťastnou náhodou způsobí nehodu v dole. Mezi zraněnými je i on sám a jeho kolega a kamarád Viktor. Viktor skončí v kómatu, zmrzačený, s tělem i s obličejem zahalenými v obvazech. Od této chvíle Petra pronásleduje neutuchající pocit viny, který se začne reflektovat ve zvláštních představách a v děsivých přízracích, jež ho doprovázejí na každém kroku.Na konci filmu Petr dospívá k sebe odpuštění, smiřuje se se svým osudem a umírá vklidu, zbaven viny a utrpení. Nebudeme prozrazovat explikaci režiséra k tomuto filmu, jen zmíníme, že se mohou diváci těšit. Zejména ti, kteří inklinují k mysteriózním, psychologickým dramatům. I toto téma se musím umět zpracovat. Za produkci požádala o příspěvek Nadační fond Jiřího Menzela Aneta Vojáčková, která přijela na podpis smlouvy do kavárny Orient. Bylo to příjemné setkání s dalšími studenty, kteří se ucházeli o finanční pomoc.
"Za cílem" Adama Barbory má velký potenciál
Bakalářský snímek režiséra Adama Barbory Za cílem vyobrazuje téma výkonnostního tlaku a nedostatku rodičovského uznání a především ukazuje, jak hluboká touha po blízkém vztahu s rodičem může přivést člověka až na pokraj psychického i fyzického zhroucení. David zoufale touží po otcově uznání, které vnímá jako náhradu za chybějící vztah. Když si přetížením zraní koleno, nemůže pokračovat v tréninku s otcem a na Davidovo místo se tak dostává Jakub – jeho nejlepší kamarád a zároveň sportovní rival. Na startu závodu se stane něco neočekávaného. David změní názor a odchází. Nechává atletiku s otcem za zády. Gesto symbolizující uvědomělou touhu zachovat sám sebe i za cenu vzdání se otce. Producent filmu Tobiáš Timotej Frýdl ve své explikaci hlavně zdůraznil plány s hotovým filmem především v oblasti distribuce a propagace. Zaměří se na festivalový okruh, jak národní, tak mezinárodní. A v plánu jsou i speciální projekce, které budou doplněny o debaty s odborníky z různých oborů – psychologie, sociologie, umění – a tím pomoci k vyvolání společenské diskuze o problematice, kterou film tematizuje. Vzhledem k univerzálnosti tématu je snímek obsahově srozumitelný a relevantní i pro diváky mimo české prostředí.
Podporujeme film Vlčí klucy
Gratulace od Nadačního fondu Jiřího Menzela k dotočení filmu. Produkční Zuzana Kořánková přišla poděkovat za příspěvek a také nás informovala, že právě dotočili druhácký film režiséra Jana Jansy s názvem VLČÍ KLUCy. Ten samý tým natočil jejich prvácký film LEGÁČEK. Legáček získal na FAMUFESTu Aramisovu cenu a jeho trailer na Instagramu vidělo téměř 30 tisíc lidí (@legacek.film). Famácký štáb věří ve velký potenciál tohoto projektu. VLČÍ KLUCy jsou nadpřirozeným příběhem o chlapci Kryšpínovi, který prochází rituálem proměny ve vlkodlaka. Na place se setkali herci jako Jan Nedbal, Jiří Chadraba, Tom Sean Pšenička nebo Andrea Bereck Uhlíková a další. Film se natáčel na 5 lokacích, z toho tři dny prožil štáb v maringotkové osadě bez přístupu k elektřině. Výzvou bylo i noční natáčení v Ústí nad Labem nebo scény na Matějské pouti. Vše zní napínavě. My, jako diváci musíme chvíli počkat, než nám rež. Jansa své dílo předvede. Doufejme, že mu Vlčí klucy přinesou mnoho dalších oceněn a hlavně uznání diváků.
Významný den Nadačního fondu Jiřího Menzela
9. dubna 2025 byl významným dnem pro Nadační fond Jiřího Menzela. Byl naplánován „Ostře sledovaný večer“ ve Fantově sále v budově hlavního nádraží. Vzhledem k místu, kde se večer konal a historickému propojení paní Olgy Menzelové s Památníkem rozloučení ve vestibulu hlavního nádraží, proběhla v odpoledních hodinách pietní vzpomínka za účasti posledních žijících Wintonových dětí, paní Zuzany Marešové a Lady Mileny Grenfell-Baines. Kytice zde položil Ministr dopravy Mgr. Martin Kupka, Jiří Svoboda, generální ředitel Správy železnic, státního podniku, zástupkyně velvyslance Velké Británie Kate Davenport, ředitel Kliniky dr. Pírka Stanislav Najman a další. Poté se hosté odebrali do sálu, kde byla udělena dvě ocenění v rámci večera Nadačního fondu Jiřího Menzela. Křišťálového Arnoštka z dílny Pačinek Glass převzal z rukou Olgy Menzelové oskarový režisér István Szabó a druhého získal zpěvák a herec Václav Neckář. Současně byla oceněna dlouholetá spolupracovnice Jiřího Menzela Míla Řádová křišťálovým odlitkem ruky J. Menzela. Program večera byl doplněn hudebním vystoupením Lubomíra Brabce a poté Sáry Milfajtové. Důležitou součástí večera byla dražba uměleckých děl. Výtěžek 1.168 000,- Kč umožní i nadále podporovat starší umělce, v případě jejich sociální nesnáze z důvodu zdravotních komplikací a také mladé tvůrce při tvorbě jejich filmů. Děkujeme všem sponzorům této akce: ALO diamonds, ČSOB, ČEPS, Správa železnic, Ministerstvo dopravy, Foyer Café, Château Escot, Original Turnov, Pačinek Glass, MCU media, Newman+ friends, Kofola Československo, AstronPrint, AlmanacX (Alcron Prague), Medialogue. Děkujeme také všem dárcům dražených uměleckých předmětů a všem, kteří tyto předměty vydražili.
Saténové ruky režiséra Šimona Kucky
Producentský debut plánuje absolvovat Jan Čadek (na fotografii) filmem „Saténové ruky“ scénáristy a režiséra Šimona Kucky. Šimon studuje katedru scenáristiky a dramaturgie, kde byl tento scénář mezi vítěznými v interní soutěži. Tato soutěž je signifikantní tím, že dává studujícím katedry možnost zrealizovat svůj scénář jako prakticky jediné autorské dílo během jejich studia. Je to podstatný krok, který napomáhá mladým scenáristům a scenáristkám s režijními ambicemi, aby mohli vkročit to tvůrčího průmyslu a prezentovali se vlastní tvorbou. Zajímavý je komentář režiséra. „Vždycky mě intenzivně zajímali lidé, kteří se navzdory všemožným snahám nedaří zařadit do společnosti: lidé bez peněz, moci, vlivu. Takovým postavám fandím a doufám, že ať se pokusí o cokoli, podaří se jim to. Scénář „Saténové ruce“ se zabývá otázkou: Co když ale člověk z okraje společnosti nemusí stoupat po společenském žebříčku? Nepotřebujeme potvrzovat to, kým jsme, skrze uznání okolí a nejbližších? Snad pan režisér na tyto otázky odpoví. Začne se točit koncem dubna a my se můžeme těšit také na nositelku Českého lva Simonu Lewandovskou, která bude hrát hlavní roli.
Návštěva, která se nezouvá
Studentka filmové produkce na FAMU Nela Frauenbergová si přišla pro podepsanou smlouvu přímo do bytu Jiřího Menzela, kde se v jeho knihovně setkala s Olgou Menzelovou. Seznámila nás s obsahem filmu, který připravují natočit v druhé půlce května. Film „Návštěva, která se nezouvá“ sleduje setkání dvou bývalých kolegů z armády – Michala a Hynka, který se po nervovém zhroucení ocitl na psychiatrickém oddělení vojenské nemocnice. Jejich rozhovory mezi řádky odhalují pocity viny, nejistoty a přátelství, které přetrvává i v okamžicích osobního selhání. Film se zaměřuje na téma neschopnosti komunikovat ve chvílích, kdy jsme nejvíce zranitelní, zároveň i nese tíhu psychických onemocnění a problémů. Jak je vidět, studenti se nevyhýbají závažnějším tématům a my jsme rádi, že je v jejich snažení můžeme aspoň trochu podpořit.
Těšíme se na Píchlé duše
Úsměv na tváři a v rukou smlouva s Nadačním fondem Jiřího Menzela. Je v ní příslib finančního příspěvku na film. Sára Vojtová je studentkou produkce Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Momentálně připravuje se spolužáky absolventský magisterský film s názvem „Píchlé duše“. Film je o muži s roztroušenou sklerózou absolvující cestu do Švýcarska s jeho synem. Scénář napsal Stefan Lambert. Mladý autor se zamýšlí, zda si otec a syn najdou k sobě cestu zpět dříve, než bude pozdě. Otec Viktor, trpící roztroušenou sklerózou se rozhodl podstoupit asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku, zatímco syn Sam se nedokáže s jeho volbou smířit. Film bude dotočen do 4.6. 2025 a my se na podzim budeme těšit na jeho projekci.
Podporujeme film Princ bez království
Princ bez království nebude roztomilá pohádka. Obsah bakalářského filmu nám prozradila na setkání s výkonnou ředitelkou NFJM Radkou Martiníkovou produkční Lara Stoilova. Film vyvíjí s režisérkou Viktorií Novotnou a kameramankou Marií Smutnou. Snímek je o rodinných tématech, jako je ztráta domova, strach z rodinné minulosti a o nacházení nových vztahů. Přesto, že jde o psychologické drama, ve snímku se pracuje i s žánrovým přesahem hororu. Právě prvky hororu pomáhají vytvářet intenzivní prostředí a atmosféru pro chování postav. Po tragickém odloučení od drogově závislé matky je malý Konrád svěřen do péče neznámé ženy – tety Hany, která v sobě nese vlastní bolest. Z chladného prostředí domu utíká do opuštěné kůlny, kde odhalí prastaré zlo slibující únik za strašlivou cenu. Konrád musí čelit temnotě a zachránit nejen sebe, ale i Hanu v příběhu o rodinném traumatu a boji se zlem. Tvůrci se domnívají, že je žánr nyní na vzestupu, a i z toho důvodu by s ním chtěly zkusit pracovat. Díky jeho propojení s rodinným tématem, které je přenositelné i na zahraničního diváka, si myslí, že by film uspěl nejen na tuzemských festivalech. Nadační fond Jiřího Menzela přispěje na vznik tohoto filmu a všichni budeme držet palce, aby se vize splnila.
Podporujeme film Velký Darius
Další příspěvek Nadačního fondu Jiřího Menzela putuje do Zlína. Za tým smlouvu podepsala produkční Sára Stoklasová. Jde o absolventský film VELKÝ DARIUS. Film vznikne na Střední škole filmové ve Zlíně. Osmnáctiletý Darius sní o útěku z bezvýchodné reality sídliště, kde se stará o mladšího bratra a čelí závislé matce. Když se mu naskytne šance začít nový život, zjistí, že svoboda má svou cenu. Jeho největším dilematem se nestává útěk samotný, ale to, koho jím opustí. Žánr – sociální drama Témata – rodinné vztahy, sobectví, chudoba Stopáž - 20 min Režie, scénář – Ruadhán Ó’Súilleabháin Kamera - Kryštof Kadeřábek Produkce – Sára Stoklasová Střih – Filip Kratochvíla Zvuk – Šimon Tomášik Gaffer – Jakub Sitte
NFJM podporuje Attention Whore
Na půdě FAMU se připravuje se další absolventský film s názvem Attention Whores režisérky Alice Bednárikové. Film zkoumá témata dospívání, zneužití moci, dynamiku mezi studenty a učiteli a emocionální dopad překračování etických hranic ve školním prostředí. Cílem je vytvořit vizuálně atraktivní a obsahově naléhavé dílo, jež osloví široké publikum a podnítí potřebnou diskuzi. V Nadačním fondu Jiřího Menzela jsme posoudili námět i žádost o poskytnutí příspěvku a projekt naši podporu získal. Smlouvu na příspěvek podepsala producentka Valeria Borkovcová, která nám povyprávěla, jaké ambice s tímto projektem mají. Nezbývá, než držet palce a těšit se na premiéru.
Film "Co se skrývá ve tmě" se zařadil mezi podporované projekty NFJM
V deskách Nadačního fondu Jiřího Menzela, které drží v ruce Kateřina Špálová, se ukrývá nová smlouva na finanční příspěvek absolventskému filmu. Film „Co se skrývá ve tmě“, režisérky Violy Bláhové, vzniká na půdě FAMU. Tento projekt propojuje hraný film s kreslenou animací a vytváří unikátní vizuální zážitek. Příběh o osmiletém Viktorovi se zaměřuje na překonávání strachu a hledání odvahy, zatímco technické zpracování těží z inovativního využití animace pro zachycení fantastických prvků, jako je magická mlha. Můžeme jen dodat, že Kateřina Špálová se zajisté v budoucnu osvědčí jako skvělá produkční. Její precizní vypracování podkladů pro žádost o příspěvek bylo na jedničku. Všem v týmu držíme palce.
Udělení státního vyznamenání Řádu Danice Hrvatske režiséru Menzelovi
24. ledna se konalo slavnostní a velmi přátelské setkání v knihovně Václava Havla. V průběhu večera J.E. velvyslankyně Chorvatské republiky v Praze Ljiljana Pancirov předala paní Olze Menzelové státní vyznamenání, které Jiřímu Menzelovi in memoriam udělil prezident Chorvatské republiky Zoran Milanović. Řád Danice Hrvatske s postavou Marka Maruliće byl udělen za mimořádné zásluhy a přínos. K tomuto ocenění přispěl návrh Česko-chorvatské společnosti, pobočky Matice chorvatské v Praze. Jiří Menzel Chorvatsko miloval, často tam jezdil, a dokonce tam režíroval divadelní hry a dva dokumentární filmy. Na to vše hosté večera zavzpomínali, podívali se na jeden z těch filmů „Vaše moře, naše moře“. Olga Menzelová pronesla řeč v chorvatštině, paní velvyslankyně zase v češtině. Potěšila přítomnost herců Jaroslava Satoranského a Pavla Nového, mnoha společných kamarádů a také velvyslanců, kteří se s Jiřím setkali v době svých funkcí na zastupitelských úřadech, ale jejich vztahy přerostly v přátelské. Věříme, že by se srdečné a přátelské ovzduší večera i to ocenění panu režisérovi Menzelovi velmi líbilo.
Premiéra filmu Anticipace
Koncem října jsme za NFJM poskytli finanční příspěvek filmu režiséra Matouše Cardala ANTICIPACE. 18. ledna už měl tento film premiéru ve Studiu Citadela v Klimentské ulici, kam za Fond pozvala produkční Tereza Sokolová Radku Martiníkovou a Mílu Řádovou. Režisér ve svém úvodním slově zdůraznil, že je důležité chovat se jeden k druhému slušně a přemýšlet o tom, jak naše chování může ovlivnit toho druhého. Matouš Cardal je zapálený scenárista a režisér. Sice ještě studuje, ale už má za sebou dokument a tři krátké filmy. Umí si vybrat herce, v tomto případě mu hráli Šimon Fikar (Děti z Nagana), Ondřej Stupka (Vlny), Nikola Kylarová, nemluvě o Jamie Sparkerovi, který hrál cizince. Má za sebou několik filmů i ocenění. Výkony herců i celého štábu ocenil potleskem plný sál. Gratulujeme.
NFJM podporuje snímek FULL FRAME
V deskách drží mladý režisér Jáchym Sedlák smlouvu na příspěvek od Nadačního fondu Jiřího Menzela na svůj druhý film „FULL FRAME“. Zástupkyním NFJM Radce Martiníkové a Míle Řádové popsal svůj projekt slovy: „ Film je vyprávěn s pomocí rozděleného obrazu, kdy většinu času na levé straně pozorujeme fotografa Maxe a na druhé to, co vidí jeho foťák. Pomocí dvou různých obrazů můžeme vyprávět příběh nevšedním a chytlavým způsobem. Ukázat, co by ve většině filmů zůstalo neukázané. „ Na další detaily si budeme muset počkat, ale věříme, že letošní premiéra nás potěší. Dáme vědět.
Těšíme se na absolventský projekt TENKRÁT V ARGENTINĚ
NFJM opět finančně podpořil studentský filmový projekt. Jde o magisterský absolventský film TENKRÁT V ARGENTINĚ, který má točit Matěj František Preisler. Setkali jsme se při podpisu smlouvy. Mladý režisér nás seznámil s námětem. Film se bude věnovat tématu existence univerzálního zla, personifikovaném v postavách dvou diktátorů 20, století. Autoři chtějí ukázat, že toto zlo je nesmrtelné, může se kdykoli znovu objevit, a je tedy důležité mít se na pozoru před jeho návratem. Více se můžete dozvědět na https://tenkratvargentine.cz/. A my z Nadačního fondu Jiřího Menzela se těšíme na letošní premiéru. Určitě dáme vědět, jak to dopadlo.
Podpořili jsme film „Jednorázová“
Studenti Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku plánují v únoru 2025 natáčet absolventský film s názvem Jednorázová. Hlavní témata filmu jsou ztráta identity, povrchnost a konzumerismus v postmoderní společnosti. Všechna tato náročná témata se budou snažit vyjádřit skrze estetiku filmu, především scénografií a kostýmní výpravou. Prezentace tohoto projektu režisérkou Ivannou Kravchuk a kameramanem Lukášem Skramlíkem nás přesvědčila o potenciálu tohoto dokumentu, a proto jsme finančně film „Jednorázová“ podpořili. Přejeme mladým tvůrcům, aby jejich úspěch nebyl jednorázový. Smlouvu mezi Nadačním fondem Jiřího Menzela a produkcí filmu jsme podepsali s Annou Brázdilovou (produkce). Na fotografii za NFJM Radka Martiníková a Míla Řádová.
Pátý projekt mladých filmařů
Na dnešním setkání s mladým režisérem Štěpánem Havlínem byla podepsána smlouva na finanční pomoc pro dokončení dokumentu DIPTYCH. Štěpán se obrátil na Nadační fond Jiřího Menzela s prosbou o příspěvek. Připravuje filmový dvojportrét malířky Květy Monhartové a sochařky Miroslavy Nové. Téma nás zaujalo, a tak jsme vyhověli. Podpis proběhl symbolicky v restauraci 500 Na Valech. Byla to oblíbená restaurace Jiřího Menzela a byl zde častým hostem, protože bydlel v tom samém domě. Tak snad to mladým tvůrcům přinese štěstí. Držíme palce!
Scénárista a režisér Matouš Cardal chystá film Anticipace
Nadační fond Jiřího Menzela přispěl zrodu dalšího studentského krátkého filmu. Scénář filmu Anticipace napsal Matouš Cardal, který bude i režisérem filmu. Aby bylo vše na place zajištěné se stará Tereza Sokolová. Natáčení začíná za pár dní a my budeme mít možnost nové dílko vidět koncem ledna 2025. Matouš Cardal a Tereza Sokolová si odnášejí v modrých deskách podepsanou smlouvu na finanční příspěvek. Věříme, že jsme podpořili zajímavý projekt.
Podpořili jsme studentský film
Nadační fond Jiřího Menzela nejenom podporuje starší tvůrce, kterým zdravotní komplikace neumožňují věnovat se své původní profesi, ale také podporujeme mladou generaci při jejich tvorbě. Právě jsme poskytli finanční pomoc skupině studentů filmové školy, kteří plánují natočit krátký film z televizního prostředí s názvem Nespojitý signál. Ústředním tématem je archivace, digitalizace, práce se starými a novými médii, střet dvou generací a vyrovnání se s realitou všedního dne. Jak nás informovala Kamila Mysíková - výsledný film mají v plánu prezentovat na tuzemských festivalech, jakými jsou například Mladá kamera nebo České vize, kde získal ocenění i jejich poslední film Váš vlak bude opožděn. Mladí tvůrci doufají, že by jim tento film mohl pomoci k postupu do profesionálního světa. Budeme držet palce! Fotografie vznikla při podpisu smlouvy mezi Nadačním fondem Jiřího Menzela, zastoupeného Mílou Řádovou a Kamilou Mysíkovou, za produkci filmu Nespojitý signál.
Nově podporujeme také Jitku Zelenohorskou
Čas hrozně letí a podepisuje se na zdravíčku všech. I těch filmových hvězd. Vzpomněli jsme si na hvězdu sedmdesátých let na Jitku Zelenohorskou. Hrála v mnoha filmech, ale zřejmě si ji diváci budou nejvíc pamatovat z filmů režiséra Jiřího Menzela „Ostře sledované vlaky“, „Skřivánci na niti“ a „Zločin v šantánu“. Tato herečka byla vždy vstřícná k různým kulturním akcím a ráda se zúčastňovala. Jezdila s filmovou delegaci do Loděnice na oslavy výročí filmu Ostře sledované vlaky nebo na akce Nadačního fondu Jiřího Menzela. Momentálně už několik let netočí. Pokud jí to zdraví dovolí- na akci přijede. Ale už potřebuje pomoc, zejména s chůzí. Proto jsme se rozhodli, že bude dostávat od Nadačního fondu Jiřího Menzela symbolickou finanční pomoc na rehabilitace. A jsme rádi, že tu možnost máme.
Květina pro Karla Heřmánka
Dnes 7. září se koná v Divadle bez zábradlí rozloučení s Karlem Heřmánkem. S ním osobně i s Divadlem bez zábradlí měl Jiří Menzel mnoholeté vazby. Režíroval zde 5 divadelních her, z nichž dvě se hrají dosud. “Blbec k večeři”, který už má za sebou přes 920 repríz a dosud je v repertoáru, rovněž se hraje i “Kdes to byl/a v noci”. V roce 2022 Divadlo bez zábradlí ve spolupráci s Nadačním fondem Jiřího Menzela uspořádalo festival věnovaný památce významného českého filmového a divadelního tvůrce Jiřího Menzela. Byly uvedeny hry, které tam režíroval, a promítaly se jeho oceňované filmy. Před několika málo dny jsme se dozvěděli, že se do uměleckého nebe vypravila herecká legenda a duše divadla Karel Heřmánek. Za Nadační fond Jiřího Menzela posíláme květiny a vzpomínku. Snad si tam nahoře Jirka a Karel dají dobré vínko a budou vymýšlet další projekty pro tamní osazenstvo. Držíme palce, aby se Divadlu bez zábradlí dařilo i v budoucích letech a se ztrátou svého zakladatele časem vyrovnalo. Věříme, že i rodina si zachová krásné vzpomínky a bude mít dost sil pokračovat v práci Karla Heřmánka.
4. výročí úmrtí Jiřího Menzela
Před 4 roky nás opustil Jiří Menzel, ale jeho tvorba i odkaz tu zůstávají. Nadační fond Jiřího Menzela funguje. Rodina i kamarádi vzpomínají. Pamětní místa se dočkala nové výzdoby. Tentokrát květinové studio Bubeníčková vyrobilo výzdobu jak na dům, tak na hrob na Vyšehradě. Tematicky je spojený s jeho filmem Ostře sledované vlaky. Věříme, že i vy si při této příležitosti na Jiřího Menzela vzpomenete. Zde jen úryvek dojemné vzpomínky jeho ženy Olgy: ….když se koukám na naše poslední společné fotky… Je na nich vidět jen láska. Láska bez podmínek. Co nám na konci života ostatně zůstane a co je opravdu důležité? Nejsou to případné majetky a cennosti, ale ti nejbližší, kteří nás objímají, drží za ruku a nenechají o samotě. Být pro druhého, když to potřebuje. To, co je skutečné a opravdové, kdy poznáte, jak si na tom v životě stojíte. Blízkost a přítomnost vašich nejbližších, kteří buď jsou anebo ne.Měli jsme kliku, že jsme se v životě potkali. Tohle jsi vždycky říkával. Děkujeme Jiřinko a někdy zase na shledanou.
Setkání v červenci v Kunraticích u Cvikova
Přijďte 6. července od 14.00 do Křišťálového chrámu, kde je v plném proudu výstava Rozmarné cesty Jiřího Menzela a také výstava místního skláře Jiřího Pačinka. Budete-li chtít na vlastní oči vidět, jak se sklo v jeho rukou mění v různé předměty, přivítá Vás i ve své sklárně. Výstava bude dostupná široké veřejnosti do 1. 9. 2024. Další fotografie k prohlédutí ZDE.
Jiří na cestách
Navštivte od 25. května Křišťálový kostel v Kunraticích u Cvikova a kochejte se uměním a zručností zdejších sklářů. Jako bonus budete mít možnost shlédnout interiérovou výstavu Rozmarné cesty, která mapuje život a dílo Jiřího Menzela. Výstava bude dostupná široké veřejnosti do 1. 9. 2024. Slavnostní zahájení výstavy se uskuteční 25. 5. 2024 od 15 hodin a jste srdečně zváni. Galerie fotografií ZDE.
Rozmarný večer
Společenský večer v areálu Trojského zámku spojil nejen legendy českého a zahraničního filmu, ale také současnou hudební a výtvarnou elitu. V rámci večera zahráli a zazpívali otec a syn Slováčkovi nebo houslistu Pavel Šporcl. V charitativní dražbě, do níž svá díla věnovali výtvarníci jako Jiří Anderle, Stanislav Kolíbal, Martin Krajc, Magdalena Jetelová, Siegfried Herz, sklárny Pačinek glass a další jsme vydražili neuvěřitelných 1,8 milionu korun. Večerem nás provedl legendární moderátor Marek Eben. Za podporu tohoto večera bychom rádi poděkovali hl. městu Praha a především panu primátorovi, který nad celým večerem převzal záštitu, dlouholetým partnerům ČSOB a ČEPS, kuchyňskému studiu STOPKA, společnosti Kofola, Galerii Kodl, která celou dražbu povede, a dále restauraci U Malířů a hotelu Almanac, kteří nám poskytli ubytování pro naše zahraniční hosty. Další fotografie naleznete ZDE
Rozmarné cesty v Nymburce
Komentovaná prohlídka otevřela výstavu o životě a tvorbě režiséra Jiřího Menzela. Nejen průběh natáčení filmů a jeho práci jako režiséra ilustrovalo sedmnáct panelů v Parku Pod Hradbami. Na svého muže zavzpomínala Olga Menzelová, která ocenila umístění výstavy Rozmarné cesty v popředíí nymburských hradeb. Vystavené fotografie doplnila osobním vyprávěním jeho mnohaletá spolupracovnice Míla Řádová. Mezi hosty byla i herečka Jitka Zelenohorská (Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti). Vzácnou návštěvu za město přivítala místostarostka Stanislava Tichá. Slavnostní akce se zúčastnili zástupci města a Polabského muzea, které zastoupil ředitel PhDr. Jan Vinduška. Hlavním pořadatelem této akce byl Středočeský kraj Výstava Rozmarné cesty Jiřího Menzela se konala v Nymburce od 19.5. do 13.6. 2023.
Narozeniny
23. února 2024 by Jiří Menzel oslavil své 86. narozeniny. Děkujeme Květinovému studiu Bubeníčková studiu za krásné květinové vazby!
Drezína z Postřižin na hlavním nádraží
V prosinci 2022 byla na hlavním nádraží v Praze odhalena filmová drezína z oscarového snímku Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, která připomíná 85. nedožité narozeniny slavného režiséra. Slavnostního aktu se zúčastnila paní Olga Menzelová, ministr dopravy Martin Kupka a generální ředitelé Správy železnic a Národního technického muzea Jiří Svoboda a Karel Ksandr.
Večery na HAMU
12. a 13. května 2023 jsme mohli být svědky dvou večerů v areálu pražské HAMU, kde se sešly významné herecké osobnosti a zároveň jsme si mohli prohlédnout výstavu ze života a díla Jiřího Menzela Rozmarné cesty. V rámci večera proběhla také aukce několika předmětů, které do dražby věnovali přátelé Jiřího. Touto cestou bychom všem rádi poděkovali za výjimečnou atmosféru v příjemném prostředí. Více fotografií ZDE.
Tak Jiřík už je na Vyšehradě
V říjnu 2022 se konalo na Vyšehradě uložení urny do hrobu Jiřího Menzela. Novináři nebyli pozvaní, tak jsme tuto informaci sdělili veřejnosti zprávou na FB. Jiří Menzel už má svou poslední adresu. Dnes byl na Vyšehradě odhalen mimořádný náhrobek, který navrhl ak.arch.David Vávra, zpracovali ho :ak.sochař Petr Váňa, kameník a restaurátor Tomáš Váňa, intarzie mramoru- písmo David Beneš. Odborná spolupráce ing.arch. Ondřej Šefců. Jirkovi dali podobu Arnoštka z Rozmarného léta. Skleněná výplň usazená v bílém mramoru (z ostrova Brač) mění své barvy podle toho, z jakého uhlu se člověk dívá, i podle toho, zda svítí slunce nebo je pod mrakem. Josef Petrásek a Petr Krumphanzl zahráli písničku Jiřího Suchého „Na shledanou“, Petra Hobzová připomněla důležité momenty ze života Jirky Menzela, David Vávra zarecitoval svou báseň „Za Arnoštkem“ a Olga Menzelová po krátkém proslovu odhalila Jirkův náhrobek. Setkání rodiny, přátel a kolegů proběhlo bez přítomnosti tisku, bez slz, spíš formou happeningu…tak jak by se to Jirkovi líbilo. Bylo cítit vzájemné propojení přítomných, protože ho všichni měli a mají rádi. Nemohli jsme pozvat všechny, co Jirka znal. Ale nic nebrání tomu, až budete na Vyšehradě – zajít se podívat. Ten náhrobek nemůžete minout. Září na celé okolí, tak jak zářil Jiřík za svého života.
Festival Jiřího Menzela v Divadle Bez zábradlí
Festival Jiřího Menzela v DBZ se uskutečnil ve dnech 23.- 28.4. 2022. Náplní tohoto festivalu byl slavnostní zahajovací večer, kterého se zúčastnilo na 300 hostů, blízkých kolegů, kamarádů a z ciziny přijel i oblíbený herec János Bán (Vesničko má středisková). V rámci večera se konala i aukce předmětů Jiřího Menzela. Výtěžek z aukce byl poslán na účet NFJM. V divadelních prostorách byla umístěna interiérová výstava Rozmarné cesty Jiřího Menzela, která byla ukončena až 27. června 2022. V dalších dnech festivalu se konaly projekce filmů Jiřího Menzela, které uváděli herci z filmů, a komentoval filmový vědec Jan Lukeš. Významnou součástí byla i 4 divadelní představení, která v DBZ režíroval Jiří Menzel. Fotografie z večera můžete shlédnout ZDE.
Filmová podoba Vypařeného mozku Gustava Meyrinka
Témata studentských prací nepřestávají překvapovat. Studentka IV. ročníku na škole FAMO v Písku Rozálie Nyklíčková nás seznámila s jejich projektem. Momentálně pracují na realizaci adaptace Gustava Meyrinka a jeho povídky Vypařený Mozek. Povídku lehce pozměnili - příběh se odehrává v bezčasí a ve světě, kde již došli všechny důvody k válce a proto se teď bojuje o inteligenci. Paradox avšak je, že generál chce bojovat za inteligenci bez inteligence a odvede nedodělané tělo muže bez mozku. Příběh je velice aktuální, ačkoliv samotné dílo vzniklo v polovině 20. století. Tento příběh vypráví o světě, ve kterém žije mladý německý vědec Hiram Witt, který svádí svůj osobní boj o vytvoření myslícího člověka, bez biologických procedur rozmnožování. Ovšem Hiram, také žije ve světě, kde celý svět svádí lítou válku o inteligenci. Tato válka je plná absurdna a nesmyslnosti, jako každá válka, a dění v tomto příběhu tuto absurditu zásadně podtrhuje.